Po pádu železné opony
Opona se zvedla a kulisy se pomalu rozpadají. Kdysi majestátní prezentace tehdejšího režimu dnes pouze smutně připomíná svoji dávnou důležitost. Podle pamětníků, patřila mašovická střelnice k jedné z nejmodernějších v tehdejším komunistickém Československu. Stovky mladých mužů se zde učili, jak správně používat stroje na zabíjení lidí a destrukci majetku. Střílelo se zde se všech pěchotních zbraní, tanků a bojových vozidel pěchoty.
Mnoho mužů (ženy se v té době o armádu moc nezajímaly) zde prožilo nezapomenutelná léta, vznikly přátelství na celý život a ve svých vzpomínkách se sem jistě rádi vracejí. Mě toto místo fascinuje svým kontrastem. Kdysi mocná střelnice s tunami těžké techniky, milióny kusů munice, obývaná muži v nejlepší fyzické kondici, sloužící k demonstraci síly tehdejšího režimu. A dnes? Torzo ukazující sílu idejí a hodnot. Neohrožení vůdcové padly, myšlenky a hodnoty lidí se změnily. Svět se změnil. Tanky zmizely, mužové odešly, zbyly jen budovy, které se pustily do chátrání. Najednou již nebylo důležité cvičit tolik mužů umění zabíjet, vyrábět těžké stroje a investovat peníze do výstavby střelnic. Demonstrace síly přestala být důležitá, lidé zjistili, že vzájemná komunikace přinese více výhod, než chřastění železy.
V nových kulísách vyměnila střelnice roli v heroickém dramatu za roli v pokleslé tragikomedii. Důstojná hlavní pozoravací věž dnes slouží jako obydlí a připomíná mládě věžáku. Vedlejší pozorovací věž se zase stala součástí výběhu pro koně. Kdysi odtud vyprsení důstojnici pozorovali um svých vojínů v přesnosti střelby, dnes by zde mohli počítat maximálně četnost a kvalitu koňského trusu. Designové sloupy, které hrdě nesly symboly tehdejší moci, dnes slouží jako pnutí pro šípkové keře nebo se pomalu ztrácí v okolním lese. Dlážděnou cestu, po které se proháněly těžké tanky, dnes využívají maximálně brouci a možná i housenky z blízkého okolí.
Fotky jsem pořídil v průběhu tří let. Nejstarší jsou myslím z roku 2013. Nejnovější z roku 2015. Rád se na toto místo vracím. Není zde hezky ani útulně, ale pro mě má své charisma.
