Na Novém Zéladnu jsem přistál v říjnu 2017 a nakonec zde prožil výborných 8,5 měsíců plných krásných výhledů, západů a východů slunce, moře, hor a divoké přírody a krásných lidí. Každá mince má dvě strany, a tak  i zde jsem zažil nepříjemné chvíle. Dřinu, zimu, mokro v botách, hádky s kamarády a pocity méněcenosti.

Když se mě někdo ptá na moji zkušenost s Novým Zélandem, rád odpovídám, že jsem se zde cítil jako na prázdninách u babičky. Čas plný dobrodružství, svobody, silných zážitků, potkávání nových lidí a minimum povinností.

Svůj čas na NZ bych rozdělil do čtyř kapitol. První krátká kapitola byl Christchurch. Největší město Jižního ostrova a začátek našeho novozélandského dobrodružství.

Město, které bylo několikrát zasaženo silným zemětřesením a které se neustále opravuje, se stalo pro prvních 14 dní naším útočištěma a vstupní bránou na Nový Zéland. Píšu v množném čísle, protože krom mě začalo onoho října roku 2017 novozélandské dobrodružstí nejen pro mě, ale i pro kamarády Fildu a Ševču. V říjnu na druhé straně zeměkoule končí zima a začíná jaro, přivítání tedy bylo poněkud chladnější, ale sluníčka jsme si nakonec užili dositosti.

Prvních pár dní jsme se tak trochu vymlouvali na jet lag, hodně pili, dělali si bohaté snídaně v 1 hodinu po obědě a celkově se měli hodně pohodově. Pak jsme do toho šlápli vyřídili si bankovní účty, zařídili ostatní administrativní záležitosti, koupili auto, našli si práci a vyrazili vstříct novým zážitkům. Christchurch jsme nechali za zády (jeho čas, ale ještě jednou přijde) a vyrazili do Blenu alias Bleinheimu, jinak taky hlavního města vlnitého plechu. Blen se stal na poměrně dlouhou dobu naším druhým novozélandským domovem, ale o tom až v další kapitole…

GALERIE

---